Jak šel čas..od propasti ke světlu

Zdravím tě milá,
tentokrát ti v mém článku Cesty srdce, přináším můj skutečný příběh o mé cestě za sebeláskou (ZDE najdeš další článek o sebelásce :) ), která byla opravdu trnitá. Není vždy lehké přiznat si to, ale i veřejně a sžít se s tím.. Já doufám, že tě článek nějakým způsobem zaujme a pomůže ti alespoň přijít na to, že na trápení nejsi sama..

Tahle fotka pochází z doby chvíli před první hospitalizací, za úsměvem se však skrývá smutek..

rok 2011
Bylo to pro mě těžké období. Dlouholetá šikana na základní škole a já si to nechávala neustále pro sebe. Což jak, už nyní vím, nebyl zrovna dobrý nápad. Vždy jsem přišla ze školy domů a brečela jsem a brečela.. Ve škole jsem opravdu trpěla různými posměšky, nadávkami a shazováním jak ze strany holek tak i kluků. Nechci se litovat, ani nechci abys ty mě litovala, jen se chci podělit o svůj příběh na cestě k propasti i k nalezení ztraceného sebevědomí. Doma to bylo hezké, o pár let dříve si mamka přivedla přítele, se kterým jsme se po několika měsících se sestrou sblížily a bylo nám fajn. Jezdili jsme na výlety, nyní už taťka s mamkou nás brávali do pizzérie a byly to tak hezké chvíle.  

To byla jedna strana mince. Na druhé straně jsem trpěla. Ale dál jsem mlčela a snažila se ty problémy zazdít. Nechtěla jsem se tím pak doma zbytečně zabývat a tak se dál prohlubovaly moje úzkosti a deprese. Každá sobota večer a neděle byla pro mě utrpení – jelikož následovalo pondělí.. Takhle to šlo až do konce 8. třídy. V té době jsem poznala lásku v mém spolužákovi a sblížili jsme se. Dodával mi ztracené sebevědomí a bylo nám fajn.. Jediný problém byl, že jsem trpěla hroznými záchvaty vzteku a vylévala jsem si zlost na něj..  On to se mnou neměl jednoduché, ale vlastně ani já s ním..

Když jsme byli spolu, nikdo z holek si na mě netroufal a to se mi hodilo. Jediné trable přinesl spolužák Dominik, který se do mě v té době zamiloval. Dával to Petrovi strašně sežrat a dokonce se několikrát porvali. Troufal si čím dál tím víc, a tak jsme si nevěděli rady.. Nakonec se to vyřešilo a 9. třída nám skončila o měsíc dříve. Byla to velká úleva, ale na mě se to najednou všechno sesypalo.. Všechny ty roky šikany si vybraly krutou daň.. Nedokázala jsem v návalu úzkosti vůbec nic dělat.. jen jsem sedávala na zemi v pokoji a hystericky brečela.. ani jsem pomale nejedla.. Bylo mi čím dál tím hůře.. celou dobu jsem se tak překonávala, ale už to dál nešlo..

Zde jsem prožívala krásné přátelství se Sabinkou, než si sáhla na život..

Když jsem už nemohla strachem ani spát, začala jsem pomýšlet, že si vezmu život.. Kontaktovala jsem psychologa na internetu a taťka si ten vzkaz, naštěstí pro mě, v zápětí přečetl. Okamžitě mě s mamkou vezli do krizového centra do Brna, kde mi sháněli psychiatrickou léčebnu. Nakonec jsem se dostala do léčebny ve Velké Bíteši. Zpočátku to nebylo jednoduché, jelikož mi vzali telefon a s rodinou jsem se mohla vídat jen 1x týdně, ale pak jsem dostávala i vycházky a prožila jsem tam opravdu jedinečné chvíle. Až na výjimky se mi tam opravdu moc líbilo a i chuť k jídlu se dostavila.. A tady začal problém..

Začala jsem stres ve velkém zajídat.. Kdykoliv mi bylo smutno, jedla jsem.. A tím, že jsem v té době měla pomale náběh na anorexii, nikdo to neřešil a směle se mi přidávalo. Já jsem v léčebně přibrala však prvních 7 kg. Když jsem se vrátila domů, prohloubil se náš vztah s Petrem a dělal všechno pro to, abych byla šťastná. Nastoupila jsem na SŠ do Brna – obor Pečovatelství a on na tu stejnou školu na technický obor. Všude jsme byli spolu.. Podporovali jsme se.. Já poznala jednu slečnu v mé třídě – Sabinku.. Ta však s námi nebyla dlouho.. Ve 2. ročníku spáchala sebevraždu a já byla zase na všechno sama..

Začala jsem chodit za školu a neustále jsem si kupovala jídlo.. Jídlem jsem zajídala úplně všechno.. V té době jsem se sebou hodně bojovala.. Když jsem měla 75 kg, šla jsem k první nutriční poradkyni a začala držet nesmyslné diety.., které samozřejmě vedly jen k jojo efektu ..Sice se mi občas podařilo dost zhubnout, ale zase za chvíli byly kila zpátky i s bonusem navíc. Byly dny, kdy jsem se nenáviděla a naopak dny, kdy jsem se rozmazlovala a dopřávala si.. Ve 3. ročníku jsem ukončila vztah s Petrem a oba nás to zdrtilo.. Nebylo to snadné, ale musela jsem to udělat, jinak by mě to zničilo. Hádky byly na denním pořádku a už nás nic nespojovalo.. naopak jsem začala hledal lásku jinde, jelikož Petr už ke mně pomalu ale jistě nic necítil..

Já na první dovolené s Honzou u Balatonu

Nikdy v té době mi však nedošlo, že tu lásku mám především v sobě.. Na seznamce jsem si našla přítele, Karla a byli jsme spolu necelý rok a pak to on ukončil, jelikož jsem měla čím dám větší záchvaty hysterie – brečela jsem, vyčítala, žárlila.. a on to nedokázal pochopit, že za to může především moje nemoc. V té době jsem také přestala brát léky na psychiku a myslela si, že se dokážu pozitivním myšlením vyléčit.. Nešlo to a já se čím dál více hroutila.. Karel se se mnou tedy rozešel a já nedokázala být sama se sebou, a tak jsem si na seznamce našla svého nynějšího přítele Honzu, který s mými náladami zažíval opravdová muka a já nevěděla co se sebou.

KONEC I. části příběhu

To bylo tedy moje přiznání a v příštím díle se dostaneme přes propast ke světlu – sebelásce :) Život není vždy peříčko milá, ale jsou dny, kdy stojí za to žít a kvůli takovým jsme především tady. Možná tě napadají myšlenku typu; kdo mě utěší, kdo tu pro mě bude až zůstanu úplně sama z mých blízkých, kdo by mě hladil, kdybych neměla muže..; a na to ti dám jednoduchou odpověď. Jsi to TY! Vždy jsi to byla TY. Ten člověk, na kterého se můžeš spolehnout, který tu pro tebe je a usmívá se na tebe třeba jen v zrcadle. Pracuj na vztahu k sobě, jelikož jednou se může stát, že si zbudeš jen pro sebe. Ale i to může být plnohodnotný vztah a ty na to dříve nebo později přijdeš.

Měj se krásně a zkus si dnes zapsat pár věcí, za které můžeš být vděčná :))

s láskou Mia

VITAJ u nás! Toto je XelleLife – priestor pre plnoštíhle ženy, kde môžeš nájsť inšpiráciu a podporu na tvojej ceste za sebavedomím. Si úžasná, bez ohľadu na VEĽKOSŤ tvojho tela. Tvoja Katarína – zakladateľka XelleLife

Komentáře