Jaká je správná motivace pro hubnutí?

Až zhubnu tak…

• budou všichni koukat!
• doma konečně přestanou mít řeči, že jsem tlustá.
• můj ex se zblázní, jak mi to sluší!
• bude ta blbá Zuzana závidět postavu mně a ne já jí.

Neřeš, co si myslí ostatní

Veškeré změny máme dělat primárně kvůli sobě. Ano, když si někdo pak změny všimne nebo nás pochválí, může to být příjemný bonus, ale hlavní motivace a důvod změny bychom si měli vždy nosit v sobě. Nepotřebujeme přece schválení někoho jiného, abychom se sebou byli spokojení. Lidi nás nezačnou přijímat, až se změníme. Říkat si tedy, že zhubnu kvůli příteli? Ne. A pokud opravdu někdo chce, abychom se kvůli němu měnili, něco není dobře.

Zdroj: můj archiv

Vždycky je to o tom, jak to máme nastavené u sebe, v hlavě. A to funguje i naopak – když nás bude někdo horem dolem přesvědčovat, že jsme perfektní, ale my sami si to myslet nebudeme, také to nikam nevede. Spokojení máme být vždycky my, kvůli sobě, ne kvůli nim.

Tip: Přečti si také článek o reklamách plných nádherných žen všech velikostí.

Co na to říká fitness trenérka?

Protože má s tímto tématem hodně zkušeností, poprosila jsem svoji trenérku Terezku, aby se se mnou o některé z nich podělila. Vybrala pár krásných příběhů, které dokazují, že to opravdu musí secvaknout v hlavě nám samotným. Mrkej:

„Vždycky to musíme dělat pro sebe. Měla jsem partnery, co měli kecy, jeden by byl dokonce nejradši, kdybych byla chodící koule, abych mu nikam neutekla, ale já jsem na to prděla, šla jsem si zkrátka za tím, co chci já, abych se cítila tak, jak chci sama.


Moje klientka je maminka po třetím porodu, nejmladší holčičce je rok, klientce přes čtyřicet. Měla vždycky skvělé tělo, i po porodech, jen měla trochu povolené bříško, ale necítila se dobře, protože byla vždy zvyklá být štíhlá. Manžel jí říkal, že je krásná, ale ona se sama zkrátka necítila, a tak do toho šlápla na plný pecky, poradila jsem jí i s jídlem a je zase spokojená.

Další případ je moje úplně první klientka, má dost kilo navíc, cvičíme spolu už pět let, ale až teď, když se dala dohromady psychicky, jsou konečně vidět pokroky a tělo se mění. Jde to, když jsi v hlavě ok, ale když nejsi, tak je to strašně těžký.

Zdroj: IG mé trenérky Terezky – @ princeznaconsuelabananahammock


Říct můžu vlastně i o sobě – když jsem přijela ze Států, kde jsem žila, tak jsem za měsíc nabrala patnáct kilo. Vždycky jsem sportovala a rozložilo se to, takže to nebylo tak vidět, vypadalo to spíš, že jsem trochu víc namakaná, ale já jsem z toho byla psychicky dost špatná, protože jsem na to nebyla zvyklá. Jednou mi elitní běžec řekl, že jsem na běhání moc velká, a to se mě dost dotklo. Snažila jsem se hubnout, ale nic nezabíralo, pořád jsem to měla v hlavě, a proto to nešlo. Pak jsem zkusila na týden nebo dva sacharidové vlny a u těch se mi to zlomilo i v hlavě. Přestala jsem řešit jídlo, vypustila jsem z hlavy stres a začalo to jít samo.“

Všechny případy krásně dokazují to, co už jsem říkala na začátku – všechno to začíná a končí u nás. Tak se vůbec netrap tím, co si myslí ostatní, a chovej se ke svému tělu tak, aby v něm bylo dobře Tobě – nikomu jinému do něj totiž nic není.

Tip: Mrkni na rozhovor s finalistkou Miss Baculaté křivky Romanou, který je nejen o plus size těle.

Tvoje Týna

Ahoj, vítej v XelleLife – prostoru nejen pro plnoštíhlé ženy, kde můžeš najít inspiraci a podporu na Tvé cestě k sebevědomí. Moje jméno je Kristýna, psaní mě živí, a protože ho ani v práci nemám dost, tvořím ještě ve volném čase svůj blog Píšu, protože víno. Tady Ti budu přinášet články na témata, která mě baví a doufám, že budou bavit i Tebe – ať už to bude lifestyle, cvičení, nebo cestování.

Komentáře