Zaměstnání nebo podnikání?

Ahoj,

toto je premiéra pre Báru, ktorá sa rozhodla nám poslať svoj článok do „Cesty srdce“, kde uverejňujeme príbehy XL žien. A to na tému „Kariéra“, ktorej sa venujeme už druhý mesiac. Článok nie je nami nijak upravovaný, je to autentické zdieľanie od Báry, ktorého si veľmi vážime a preto do obsahu nijako nezasahujeme. A teraz už Bára a jej zamyslenie sa, či je lepšie zamestnanie, alebo podnikanie…

Každý z nás má nějakou představu o tom, co by chtěl v životě dělat. Já měla na střední škole naprosto jasno v tom, co dělat nechci – účetní! Podotýkám, že jsem studovala Obchodní akademii (= střední ekonomickou školu). Proč jsem ji studovala? Protože to byla škola, po které najdu bez problémů zaměstnání – říkali rodiče. Tak jsem po maturitě nastoupila do prvního zaměstnání – jako pomocná účetní. V začátcích jsem měla problém najít hranice, co si mohu dovolit já ke zkušenějším spolupracovníkům, aby to nebylo považováno za drzost a zároveň  jsem se učila, že si nemusím nechat úplně všechno líbit.

Na své cestě jsem se setkala se sexuálním obtěžováním ze strany šéfů, se šikanou ze strany nadřízené, která se mě potřebovala zbavit, ale i se spoustou báječných lidí, kteří mě posunuli v životě dál. Po čtyřech letech jsem se poprvé rozhodla zkusit podnikání. Už jsem měla pár svých malých klientů, kterým jsem vedla účetnictví a myslela jsem, že najít nové nebude problém. Jsem přece mladá, perspektivní a všechno vím a znám. A hlavně budu dělat sama na sebe a ne na někoho jiného.  No to jsem se teda spletla! Vůbec nejtěžší pro mě bylo stanovit cenu. Klienti samozřejmě cenu tlačili co nejníže a ještě neplatili včas. Výsledkem byl dluh na sociálním a zdravotním pojištění a neustálý strach, jestli budu mít na nájem. Tehdy jsem pochopila, že dokud se nenaučím říct si o peníze, nemůžu podnikat. Pak jsem byla na mateřské dovolené s prvním synem a nemusela práci téměř řešit.  I na mateřské jsem dál vedla účetnictví pár klientům, protože každá koruna se hodí, když máte děti.

Po první mateřské jsem byla poprvé na úřadu práce. To byla také velmi zajímavá zkušenost, protože jsem byla tzv. nezaměstnatelná – rozuměj rozvedená, s malým dítětem a bez babiček. Práci jsem si našla  a tentokrát vydržela na jednom místě 8 let – to je můj osobní rekord.  Vedle zaměstnání jsem si, kromě druhého dítěte, pořídila pár dalších klientů, kterým jsem vedla účetnictví a  dospělo to  tak daleko, že jsem pracovala prakticky stále. Nic jsem nestíhala –  domácnost, děti a dvě práce není dobrá kombinace. Dopracovala jsem se až ke zdravotním problémům a v nemocnici jsem začala přehodnocovat situaci. Zaměstnání = pravidelný příjem, zajištěná práce a méně starostí, ale také každý den v práci od 7 do 15.30, pouze 20 dní dovolené, práci si stejně beru domů, když je dítě marod. Podnikání = mnohem více starostí, ale časová nezávislost. To na konec rozhodlo. U staršího syna jsem se stále honila a moc jsem si ho neužila a to jsme nechtěla opakovat. Tak jsem se vrhla na podnikání znova a už bych neměnila. Má to svá úskalí  – musím si práci sehnat sama a pohlídat fakturaci a zaplacení, ale už si nedovedu představit, že bych nebyla sama svým šéfem.

P.S. Stále jsem účetní – celých 25 let od maturity.  A pořád mám pocit, že chci dělat něco jiného  :-D

Tvoje  Baruš76

Komentáře