Pohled muže: Věstonická Venuše versus Barbie

… aneb interpretace krásy potom, co jí požehnal Mattel.

Lidská paměť nás už mnohokrát zklamala. Jinak to není ani s vnímáním ideálu ženské krásy. Křivky, které v případě Věstonické Venuše mají nevyčíslitelnou hodnotu, dnes můžete podhodnoceně koupit v supermarketu za pár korun. Krása vymodelovaná z hlíny a popela je světem sociálních médií převálcovaná plastem s “dokonalými” křivkami. Kde byl podvod a kam zmizel do té doby obdivovaný ideál dokonalosti?

Celé to začalo v roce 1959…

… když vymysleli postavičku Barbie a chiméra dokonalosti Věstonické Venuše jako by se rozplynula a s ní i rok 26 000 před Kristem, kdy vznikla. Ideál krásy se najednou zatřásl jako mramorový sloup v řecké svatyni při zemětřesení. Děvčátka si postavu Barbie velmi oblíbila a když dospěla, tak začala její fýzis aplikovat na sebe.

Do té doby velebený symbol žen, bujné vnady – tak okouzlující, přešly do pozadí. Mám pocit, že nejen tam, staly se dokonce výsměchem ve společnosti, která bujaře oslavovala kult ultraštíhlosti. Kdyby chtěl tehdy náš předchůdce tvarovat ženu z hlíny a popela, asi by nemrhal časem na baculce.

Od počátku věků…

… přes středověk až po novověk, se potýkáme se zobrazováním žen jako plnoštíhlých bohyň s bujným poprsím… Evoluce i přesto všechno jde svým neochvějným směrem, přičemž se bezhlavě řítí do falešného neznáma. Sociální sítě dennodenně podporují tento celosvětový omyl ve vnímání reálné a často i pokřivené krásy.

Ženy chtějí víc, chtějí být porovnatelné, a co víc, změněné rukama těch nejlepších plastických chirurgů, namísto toho, aby ruce jejich mužů dotyky velebily ty nejkrásnější kontury, společností označované hanebně jako nedostatky. Trend je neochvějný: bohatý muž rovná se ultraštíhlá žena bez pozadí, případně silikonem naplněné pozadí, silikonová prsa a obrovské rty. 

Tady chci podotknout, že botulotoxin preferuji v klobáse a kyseliny v dobrém víně. Samozřejmě, bez okolků přiznávám, že i já se rád podívám po štíhlých nohách krásné ženy… koukejte, jak se nese, ale jen k pozadí, tam totiž častokrát přichází deziluze. A proto bych na závěr použil slova klasika: “Zadek musí být jako bitevní loď.” Sáva

S úctou, Sáva

Sáva Popovič je slovenský herec, spisovateľ, dramatik, režisér. Vidieť si ho mohla v televíznych filmoch Omyly tradičnej morálky, Modrá ruža, Aj kone sa hrajú či Amnestie. Je členom redakcie Xelle Life a jeho stĺpček ti pravidelne odhalí – pohľad muža.

Komentáře