Pokud nebudu věřit sama sobě, tak mi nebude věřit ani okolí

Jitku Bubeníkovú, finalistku č.10 súťaže Miss Baculaté Křivky už poznáš z našej akcie Xelle Time s Edaniely. Teraz máš možnosť si prečítať niečo viac o jej XL živote….

Kdybys měla kouzelný prsten, díky kterému bys byla hned štíhlá. Použila bys ho? Proč ano? Proč ne?

Ne. Už bych to prostě nebyla já. Od dětství jsem byla oplácaná, někdy méně někdy více, ale vždycky jsem byla.

Co Ti nejvíce pomohlo při budování zdravého sebevědomí ?

Postavení se na vlastní nohy. V okamžiku, kdy jsem se odstěhovala od rodičů a musela se začít starat sama o sebe. V tu dobu jsem začala zjišťovat, že není svět jen černobílý a že pokud nebudu věřit sama sobě, tak mi nebude věřit ani okolí.

Jak se měnil a vyvíjel tvůj postoj k vlastnímu tělu?

Vztah ke svému tělu jsem si začala budovat až poměrně pozdě. Jako náctiletá jsem vůbec nebrala v potaz, že bych svoje tělo měla mít nějak ráda nebo se o něj starat. Prostě tady bylo. Až zhruba okolo 25 jsem si začala uvědomovat, že tělo mi dává signály, že potřebuje něco jinak a začala se o něj starat. Do dneška mám veliké mezery co se týče péče zevnějšku. V různých lahvičkách a udělátkách se do dneška ztrácím. :) Nicméně se snažím o to více pečovat o duši a naslouchat signálům, které mé tělo na mě volá.

Kam se díváš pro inspiraci, jak se moderně a vkusně oblékat?

Převážně zahraniční blogerky nebo plus size modelky. V poslední době se učím zacházet s instagramem (ano, až do nedávna jsem byla naprosto nepolíbena touto sítí) a jsem příjemně překvapena, kolik inspirace se zde může nalézt.

Jitka Bubeníková

Setkala jsi se někdy se šikanou kvůli váze?

Ano setkala. Jelikož jsem baculka byla již od dětství, tak hodně šikany jsem prožila na základní škole, a to převážně ze strany spolužáků. Jako dítě jsem nebyla schopná se s tím nějak vyrovnat nebo se nějak bránit. Spíše mi v hlavě utkvělo, že se mnou opravdu je něco špatně, když to říkají všichni ostatní. Že když jsou všichni hubení, že já jsem ta horší. Protože, kdyby to tak nebylo, tak by se se mnou přeci ostatní kamarádili, neříkali by mi tlustoprde, zrůdo, prasnice… Doma jsem se ani na radu neptala, protože odpověď byla “Nejez to, už tak jsi tlustá”… Prosím všechny rodiče, kteří toto budou číst, aby byli vnímavější vůči svým dětem. Neříkám dovolit jim sníst vše a nic nezakazovat, ale vše se dá řešit tak, aby si dítě neneslo následky až do dospělosti. Na střední škole jsem raději nosila volné věci, byla někde v koutě, nebránila se osobním útokům… Chtěla jsem být neviditelná. Změnilo se to až s nástupem do první práce. Najednou jsem musela vyjít z té ulity a tehdy jsem se začala rozhlížet kolem sebe a mluvit s ostatními. Zjistila jsem, že nejsem sama, která si nese nějakého toho démona z dětství a je jen na mě, jestli mu dovolím, aby dál ovládal můj život. Neříkám, že už mám sama v sobě vše vyřešeno a asi ještě chvilku potrvá než budu schopna říci, že se mám stoprocentně ráda takovou jaká jsem, ale vím, že jsem na správné cestě.

Kolik lidí na světě ví doopravdy, kolik přesně vážíš?

Všehovšudy dva, a to jeden z nich je můj lékař. :) Úplně ještě nejsem ve stádiu, kdy jsem schopna mluvit otevřeně o své váze, aniž bych se vnitřně necítila ne zcela příjemně.

Pokud bys, čistě hypoteticky… psala seznamovací inzerát… Použila byste slovo „baculka“?

Použila. V tomto ohledu jsem upřímná k sobě i ostatním. Jsem baculka a je to na mě vidět. To, že nejsem schopna mluvit o své váze neznamená, že nejsem realistka a nevidím, že rozhodně nepatřím mezi štíhlé.

Ve kterých situacích svou váhu přece jen ještě řešíš?

Na koupališti, když mám být v plavkách. Ale paradoxně pouze tady v České republice. Jakmile jsem v zahraničí, mám větší pocit anonymity, a tím pádem to neřeším vůbec. Vím, že to je jen blok v mé hlavě a doufám, že časem se mi podaří ho zbořit.

Jitko, ďakujeme za odpovede na naše otázky a držíme Ti palce vo finále!

Komentáře