XXXL baťůžkář na cestách (část druhá)

Pokračujeme druhým dielom dobrodružnej XXL výpravy od našej Aničky. Prvý diel, kedy pokorila Londýn, nájdeš TU . Teraz je čas na Páríž!

Představa o krásné čisté Paříži byla pryč

Představa, že si stoupnu před Eiffelovu věž mnou dostatečně zamávala, abych si jízdenku pořídila. Jenže, když vyrážíte docela brzo, budete v Paříži pozdě. Jedenáct v noci, sama na okraji špinavé Paříže, jsem se necítila úplně dobře. Nejdřív jsem si naivně myslela, že si seženu nějaké spaní. Né, že by nebylo okolo pár hotelů, ale určitě nebyli v mé cenové relaci. Moje naivní představa o krásné čisté Paříži plné historických budov byla pryč. Nevzdávala jsem to, koupila jsem si mapu asi za 1 euro a hledala cestu k Eiffelovce. Pěšky se mi moc nechtělo, za to mě teď hubeňoure nesuď, sám bys ten batoh na zádech nechtěl tahat přes celé město. Možná ti teď vyvstala otázka, co jsem vlastně jedla. Měla jsem nějaké zásoby z domova suché krekry, musli tyčinky, oříšky. Občas jsem si koupila nějaké pečivo a to následně obložila a udělala si svačiny na celý den. Vodu jsem vždycky někde sehnala. 

Proč vznikl Ratatullie

Louvre ….

Pokračovala jsem tedy metrem, když jsem konečně pochopila, jak si koupit jízdenku tak jel poslední spoj k centru. Vystoupila jsem u Opery a odtamtud jsem se vydala pěšky směr Eiffelovka. Dle mých výpočtů jsem tam měla být kolem 3 h ranní. Proto jsem značně zpomalila krok a prostě se courala noční Paříži. Navštívila most zamilovaných, kde mezi páry z vesela běhaly krysy. Obešla jsem Louvre a tak dále. Nejvíc jsem se bála krys, kterým jsem házela rýžové krekry, abych se vůbec mohla u Seiny převléci. Už vím, proč vzniklo Ratatullie. Po převlečení přišel jiný problém, kam na toaletu. Na mapě opravdu nikde nebylo označeno WC. Takže jsem se rozhodla, že to musím provést do řeky. Procházela jsem po nábřeží pod mostem. Už už dosedám na bobek a někdo zakašle. Když jsem se rozhlédla nikde nikdo. Přesto jsem raději kousek popošla. Kašel jsem zaslechla ještě třikrát a tak jsem znervózněla, že jsem to raději neudělala. Pak jsem zjistila, že na kraji toho mostu byl takový výklenek, kde spal bezdomovec. 

Východ Slunce u Eiffelovky

Už se mi vůbec nechtělo tohle absolvovat, tak jsem pokračovala dál. Pak jsem si sedla někde na lavičce a snažila se neusnout. Samozřejmě, že to nešlo a asi na hodinu jsem vytuhla. Probudila mě až projíždějící policejní auto. Naštěstí nezastavili a jen koukali. Na stejném místě jsem vydržela až do rozbřesku a zjistila jsem, že o po dál spalo spousta lidí ve spacácích. Zrovna dle všeho tam probíhala nějaká akce a plno lidí si ustalo na nábřeží. Nevadí na východ Slunce jsem již stála u Eiffelovky. V té době ještě nebyla obehnaná plotem a nikdo nic nekontroloval. Takže jsem se prošla pod ní a obdivovala, jak je obrovská. Asi hodinu jsme běhala kolem dokola, abych se její krásou nasytila, co nejvíc. Dokonce jsem našla i toaletu a moje střeva nemusela nadále trpět. 

Paříž v noci ….

Nikdo mi o Paříži nikdy nic nevyprávěl, takže jsem neměla žádný strach z čehokoliv. Byl to neskutečný zážitek a i když jsem byla sama a neměla to s kým sdílet věděla jsem, že z tohoto dobrodružství budu žít ještě hodně dlouho. 

Nocování v Paříži

Přemýšlela jsem, co udělám dál. Vzhledem k tomu, že pro mě Paříž byla velice nákladná, už jsem nechtěla spát někde venku v ulicích. Když už někde spát, tak raději někde na mezi. Po krásné dlouhé procházce po pařížských památkách jsem opět vyrazila na nádraží. Nejdřív jsem si říkala, že mi to stačí a pojedu raději zpátky do ČR a budu se courat českými luhy a háji. Jenže moje touha po dobrodružství rostla. Koukla jsem na světelnou tabuli, kde bylo napsáno Barcelona Odjezd v 18h. Jen tak mimochodem, anglicky jsem se sice učila celý můj dosavadní život, ale použití v praxi pro mě bylo jednou velkou neznámou. Naštěstí mi stačila nějaké základní fráze a vždy jsem se kdekoliv „domluvila“. Kdybych v tu dobu mluvila jako mluvím teď možná bych i v zahraničí zůstala mnohem déle. Ano, hádáš správně další zastávka Barcelona. 

(pokračování příště)

Anička

Máš i TY chuť sa podeliť s nami o svoj príbeh? O tom, aké je to žiť (tvoj) XL život? Rubrika „Cesta srdce“ je tu i pre T E B A. Napíš mi, budem rada: katarina@xellelife.cz


Komentáře